Žiju záchrannou ptačích životů. Dnes už vím, jak mám odchovat malé ptačí holátko. Jak mu pomoci, ocitne-li se v nesnázích. Chápu jeho potřeby a v mnoha případech se o něj dokážu postarat tak, aby z něho vyrostl zdravý, silný a životaschopný jedinec. Znám i rozdílné potřeby jednotlivých ptačích druhů, které ovlivňují jejich odchov. 

Teď už se dokážu z odchovu ptáčete těšit a radovat se z každého pokroku, který během jeho vývoje nastane. Mnohdy ho dokážu dovést až do chvíle, kdy je dostatečně velké, samostatné a připravené vrátit se zpět do svého přirozeného prostředí, kam patří. Vypuštění ptáčete, které by bez mé péče nepřežilo, je jedním z těch nejkrásnějších a nejdojemnějších okamžiků. 

Pamatuji si na okamžik, kdy jsem v roce 2014 nalezla na betonové zemi slepé ptačí holátko a zoufale mu chtěla pomoci. Stopy po jeho hnízdě nebo rodičích nebyly nikde k nalezení. 

Chtěla jsem ho předat do tamní záchranné stanice, aby se tam o něj odborně postarali, ale tam mě pracovníci přesvědčovali, ať ho vrátím zpátky, že u nich má téměř nulovou šanci na přežití. Jen na mé naléhání a prosby ho přijali. Vím ale zcela jistě, že nemohlo přežít. Kdybych ho ale tehdy vrátila zpět na místo nálezu, nepřežilo by určitě také. 

Pamatuji si to zoufalství, které jsem zažívala, když přede mnou ležel malý tvoreček, jehož jedinou šancí na přežití jsem byla já. Já jsem se o něj ale neuměla postarat a nikde jsem nedokázala najít ani informace, ani odborníky, kteří by mi s ním pomohli. 

Když jsem o dva roky později, v roce 2016, sama začala pracovat v záchranné stanici pro volně žijící živočichy, pochopila jsem, že moje předchozí zkušenost nebyla výjimkou. 

Dostávala jsem na starost ptačí holátka, o která jsem se sama neuměla postarat, a nikdo mi v tom nebyl ani schopný poradit. Měla jsem tolik otázek, na které mi nikdo nedokázal odpovědět. Pamatuji si na tu beznaděj, zoufalství a spoustu prolitých slz s každým zmařeným ptačím životem. Přesto jsem stále o každý další ptačí život bojovala a věřila, že jednou přijdu na ten správný způsob odchovu ptačích holátek. 

Ve volných chvílích jsem hledala pomoc a informace na internetu. Zpočátku jsem nevěděla, kde přesně hledat, ale pak se najednou začalo vše pomalu měnit. 

Změny začaly nastávat v okamžiku, kdy jsem narazila na různé zahraniční záchranné stanice, které byly ochotné podělit se o své know-how. Začala jsem uplatňovat jejich principy odchovu ve své vlastní praxi a vše se mi tím začalo pomalu, ale jistě měnit pod rukama. 

Cesta to byla velmi dlouhá. Ne všechny jejich principy mi fungovaly tak, jak byly popisovány. Spoustu způsobů jsem musela zkoušet metodou pokus-omyl, ale i díky tomu jsem se dostala až do tohoto bodu, kde jsem teď. 

Vytvořila jsem si své vlastní know-how odchovu ptačích holátek přizpůsobené tomu, jak to nejvíce vyhovuje ptačím potřebám. Jsem vděčná za všechny svoje cenné znalosti i zkušenosti, které mi nyní pomáhají v záchraně ptačích životů. 

Když jsem na začátku své cesty hledala pomoc, v České republice nebyl nikdo, kdy by mi s odchovem takto malých ptáčat poradil. Proto bych teď ráda předávala svoje znalosti a zkušenosti dál, aby mělo více ptačích holátek v nouzi šanci na přežití, aby nebyli utýráni neodbornou péčí a měli větší šanci se nakonec vrátit zpátky do přírody.  

Mám za sebou nespočet úspěchů a zachráněných ptačích životů. Nad otázkami, nad kterými jsem si dříve lámala hlavu a hledala na ně odpovědi dlouhé týdny či měsíce, se teď sama musím pousmát, jak mi odpovědi na ně připadají jasné, snadné a samozřejmé. 🙂